Den 128
8.5.2010
Já jsem byla dopoledne v práci a děti měl na povel tatínek. Po poledni se tady přehnala průtrž a tak prcci odpoledne na chvíli vytáhli gumáky. Beatka v nich byla jak kocour v botách.
A aby si tatínek "odpočinul" a měl klid na odkopávání vodoměrné šachtice, vyrazila jsem s dětma na výlet za babičkou a dědou. K nim to máme asi 6 km. Jáchymek chtěl jít pěšky, Beatka dostala na výběr trojkolku nebo kočárek. Zvolila trojkolku . Ke konci cesty už mě její volba tak moc netěšila - přece jen pro mne bylo náročnější vézt trojkolku než kočár. Ale cestu jsme zvládli - jen nevím, jestli to bylo náročnější fyzicky nebo psychicky. Jáchymek cestou rozebíral rození dětí z bříška (odmítal připustit, že jemu se z bříška miminko nenarodí - tvrdil, že tam bude mít jedno on a jedno Beatka), taky jsme probrali sopky a lávu a jehličnaté a listnaté stromy - různorodá témata. pokud zrovna nějakým nedopatřením mlčel, tak jsem musela reagovat na beatčino výskání a ukazování. Jako já jsem ráda, že se naučila tak krásně ukazovat, ale když jsem asi po padesáte odpovídala "Ano, je tam auto", začala jsem uvažovat o magnetofonové pásce (no v dnešní době asi frčí spíš MP3). Jáchymek zůstal přes noc u babičky a dědy a my jsme se s Beatkou domů vrátily autobusem - když máme přece ten týden na téma DOPRAVA. Beatce se autobus moc líbil - celou cestu něco "povídala" po svém.