Den 99
9.4.2010
Jeden z těch dobrých dnů, i když odpoledne bylo propršené. A stihli jsme se i všichni nechat ostříhat.
Je zvláštní, jak se člověk s "jiným" dítětem naučí vnímat i nejjemnější detaily, nejdrobnější zážitky, které by se zdravým dítětem asi ani nezaznamenal.
Přes poledne jsem Jáchymka poprosila, aby utřel nějakou skvrnu na podlaze, Beatka to následně úplně přesně zopakovala.
Na hřišti (dopoledne bylo ještě hezky a stihli jsme procházku) se taky snažila dělat to, co brácha - jako třeba lézt na vysoké podium, abych já trnula hrůzou, kdy zavrávorá a spadne.
Dnes třikrát sama od sebe donesla z komunikační knihy větný proužek, na kterém bylo "Já chci...(čokoládu, kafe)". Přitom teprve ve středu jsme s logopedkou dohodly, že ji už větný proužek necháme a včera neměla knihu k dispozici, protože jsem ji předělávala na menší formát.
Večer jsem manžela poprosila, aby mi otevřel víno a B. hned našla a podávala vývrtku (a to se u nás fakt nechlastá denně.)
Při čtení pohádky na dobrou noc (z nějakého důvodu se B. rozhodla pro J. Malované čtení) mi střídavě ukazovala na obrázek zobáku a obrázek datla. Nevím, co mi tím chtěla říct, ale něco určitě.
Dvakrát se jí dnes podařilo vyčurat do nočníku. Poslouchat jásajícího manžela z koupelny je taky zážitek.
Docela si ted´ "diktuje", z čeho bude pít. Měla by pít z hrnečku, ale poslední dobou nás fakt často přinutí dát jí láhev s dudlíkem. Dnes si vybrala lahvičku od Jupíka nebo něčeho podobného. (Logopedka by z nás fakt radost neměla.)